NKÚ readathon

NKÚ (Náležitá kouzelnická úroveň) – O.W.L. (Ordinary Wizardings Level) readathon se koná od 2. do 29. dubna.

Už jsem sice pár dní prošvihla, ale teprve včera jsem objevila video od Mercedes (její i video autorky readathonu najdete na konci článku) a rozhodla se, že tohle si nemůžu nechat ujít, a proto jsem pro vás přeložila náležitosti zkoušky. Přidáte se? 😊

(Pokud chcete tento článek sdílet, tak prosím vždy s odkazem na můj blog. Děkuji. )

Continue reading „NKÚ readathon“

Reklamy

Únor 2018 Wrap up

S měsíčním zpožděním přicházím s knihami, které jsem přečetla v únoru. V březnu jsem si dala trochu pauzu, protože jsem měla kratší termín na přeložení nové knihy, takže jsem akorát rozečetla Fangirl.

Amie Kaufman, Jay Kristoff – Gemina
Příběh je opět vyprávěný pomocí různých dokumentů a záznamů z kamer, akorát tentokrát přibyly zápisy z Hannina deníku (ilustrace od Marie Lu). Hlavní hrdinka Hanna mi nejdřív nebyla tak sympatická jako Kady z Illuminea. Ale z krásné, bohaté a namyšlené slečny se brzo vyklubala badass bojovnice. Opravdu si vážím toho, že někdo dokáže stvořit hrdinku, která se s ničím nesere. Nefňuká, koho všechno ztratila. Dělá, co je potřeba. A ačkoliv se nemůžu zaručit za vědeckou správnost informací o červí díře a teorii multiverza, neskutečně jsem si užila dobře napsané sci-fi.

Continue reading „Únor 2018 Wrap up“

Zase jednou o tom, jak mě naplňuje překlad knih

Překlad knih je ta nejlepší práce, jaká mě v životě potkala. Tušila jsem, že jestli se dostanu ke spolupráci s nakladatelstvím, které své překladatele respektuje, nebudu se pak tolik trápit. Ale nečekala jsem, o kolik víc radosti mi to bude každý den přinášet.

Člověk dnes často slyší o lidech, pro které jejich práce není opravdová práce. Nedokážou tomu tak říkat, protože to tak necítí. Je to spíš vášeň nebo životní naplnění, kterým si zároveň mohou vydělávat. Až když jsem začala pracovat pro Fragment, tak to sama prožívám. Miluju knihy. Dá se říct, že knihy jsou můj život. Proto je čtu a píšu o nich. Jenže když chci psát o tom, co pro mě překlad knih znamená, docházejí mi slova. Nemám ani vzdáleně tak velkou roli jako autor. Přesto je pro mě neskutečně nádherné podílet se na tom, že se nějaký příběh dostane ke spoustě dalších lidí. Teď překládám pro děti a je to snad ještě krásnější, než když jsem překládala duchovní literaturu nebo historickou fikci. Ale to asi proto, že v tu chvíli je pro mě ta současná kniha nejkouzelnější.

Ve svém životě musím čelit mnoha zdravotním těžkostem. Takovým, které mi ztěžují dělat běžnou práci. Nebo cokoliv, co nedovoluje práci z domu. Proto chci věřit tomu, že právě tyhle těžkosti mě donutily hledat jinou cestu. A dovedly mě k něčemu, co mě dojímá, jenom když se o tom snažím psát. Asi mám jen potřebu si to všechno připomenout. A poděkovat. Všem lidem, kteří ve mně věřili a věří, i když to já sama někdy nedokážu.

Laura Lindstedtová – Oneiron

Mám ráda knihy, které vyvolávají emoce. Raději si knihou nechám zlomit srdce a myslím na ni několik dní, než aby mi po týdnu zapadla v paměti. Laura Lindstedtová ve mně probudila různé emoce. Zájem, zmatek, znepokojení, vzrušení, smutek. A to jen po pár stránkách.

Seznámila jsem se sedmi ženami, které se zničehonic ocitly v podivném bílém prostoru. Šlomith, performerkou z New Yorku, která uvízla v pasti anorexie. Účetní Polinou z Moskvy. Rosou Imaculadou z Brazílie. Těhotnou Ninou z Marseille. Wlbgis z Nizozemí, která nemluví kvůli rakovině hrtanu. Osobitou a naivní Maimunou ze Senegalu. A 17 letou Ulrike z Rakouska. „Přesně tak nevinná, jako bývají ti, kdo přijdou poslední.“ Postupně přestávají cítit, začínají si vzpomínat na poslední okamžiky před smrtí. Jsou však nespolehlivými vypravěčkami, které si svou smrt nepamatují přesně, převracejí ji nebo dramatizují.

Continue reading „Laura Lindstedtová – Oneiron“

Pema Chödrön – Místa, která vás děsí

Kniha začíná vysvětlením pojmu bódhičitta, které je tak krásné, že ho musím citovat.

Čitta znamená „mysl“ a také „srdce či „postoj“. Bódhi znamená „probuzený“, „osvícený“ či „zcela otevřený“. Někdy se zcela otevřenému srdci a mysli bódhičitty říká měkké místo, místo, které je tak zranitelné a křehké, jako otevřená rána. Do jisté míry se ztotožňuje s naší schopností milovat. Toto měkké, zranitelné místo totiž mají i ti nejkrutější lidé. I ta nejdivočejší zvířata milují své potomky. Jak říkával Trungpa Rinpočhe: „Každý miluje něco, i kdyby to měly být třeba jen tortilly.“

 

Continue reading „Pema Chödrön – Místa, která vás děsí“

V jakém pořadí se dívat na Buffy a Angela

Začala jsem se znovu dívat na Buffy. Viděla jsem ji zatím jen jednou. Pro ty, kteří nechápou, proč se na nějaký seriál dívat znovu, mám jedinou odpověď. Ze stejného důvodu proč znovu čtu HP. Jakmile člověk objeví nový svět a oblíbí si ho, rád se do něj občas vrací. A Buffy je skvělý seriál plný silných hrdinek. Joss Whedon se inspiroval starými horory, ve kterých dívka podobného typu jako Buffy většinou zemře. Akorát to obrátil a stvořil hrdinku, která monstrům nakope pr… Ehm. A co třeba Willow. Knihomolka. Nerd. Hackerka. Čarodějka. Úžasná slečna, která říká věci jako:

Seznam je na konci článku. Pokud neumíte anglicky, tak červeně zvýrazněné díly jsou zásadní, obsahují spoilery a je důležité je vidět v daném pořadí. A pokud anglicky umíte a jste stejně nadšení do získávání dalších informací (nebo něčích názorů na jednotlivé díly), tady máte ještě jednoho youtubera https://www.youtube.com/channel/UCeKXXs1A7EC60_AXoOl1Hsg/featured

Leden 2018 Wrap up

Pro změnu píšu článek včas. 🙂 V lednu jsem přečetla čtyři knihy a jednu odložila hned po prvních stranách.

Meik Wiking – Hygge. Prostě šťastný způsob života
Když začal celý ten poprask kolem hygge, byla jsem zvědavá, o co jde. Ale když jsem jednu z knih prolistovala v knihkupectví (od jiného nakladatelství), přešlo mě to. O pár měsíců později jsem jinou objevila jako e-knihu v knihovně, a protože mám ráda po ruce i čtení v mobilu, rozhodla jsem se ji konečně přečíst. Dala jsem jí hvězdičku navíc, za informace o lampách a nábytku, protože zapůsobily na mou neukojitelnou touhu po vzdělávání. Oceňuji i recepty. Nejvíc se mi líbilo, jaký důraz je kladen na vztahy. Ale jinak jsem zjistila, že hygge jsou vlastně všechny věci, které jako introvert zbožňuji, akorát je většinou nesdílím s jinými lidmi a užívám si je sama. Informace se dost opakují, takže kniha by klidně mohla být o dost kratší.

Siri Pettersen – Síla
Tentokrát jsem měla zase trochu problém se začíst. Setkáváme se s jedním známým světěm (Ymslandou) a jedním novým (Dreysílem – zemí Umpiri). Hirka si uvědomuje, že nepatří ani mezi krev své krve, protože je malá, slabá, nemá drápy a „slepé“ oči. V Síle mají ženy mnohem větší zastoupení a zastávají důležitější role. V Ymslandě se mistrem Kolkaggy stane žena. V Dreysílu jsou ženy nejstaršími členy rodů (po kterých je i pojmenován). Díky propojení s Plísní, propojení světů, jsem si uvědomila, jak dokonale se tahle fantasy sága vztahuje k našemu světu. Kamenné kruhy, o jejichž původu a účelu toho moc nevíme, jsou roztroušené po celém světě. Celou sérii jsem si neskutečně zamilovala. Kvůli vlastnímu vymyšlenému jazyku. Fascinujícím novým světům. A krásnému milostnému příběhu.

Continue reading „Leden 2018 Wrap up“

Ellen Dugan – Natural Witchery

Knihu jsem četla v originále. U nás ji vydalo nakladatelství Omega, takže bych k překladu přistupovala opatrně a raději sáhla po anglické verzi, pokud je to ve vašich jazykových možnostech. Vlastně jsem ji původně mohla přeložit, ale některé knihy si raději přečtu, než překládám, a vybrala jsem si nakonec jinou. Z Elleniny knihy jsem měla pocit, jaký jsem už dlouho nezažila a dlouho ho postrádala. Mluví mi z duše. Každá věta a „definice“ čarodějnictví přesně spadá do toho, jak to chápu a cítím i já sama. Přírodní (nebo přirozené? :)) čarodějnictví vnímá tak, jako ho vnímaly všechny ty prastaré ženy (a muži), které sbíraly bylinky a čerpaly sílu a moudrost z přírody. Taková čarodějka cítí, že je vše kolem ní živé nebo má duši (chcete-li).

Continue reading „Ellen Dugan – Natural Witchery“

Prosinec 2017 Wrap up

Siri Pettersenová – Plíseň
Přestože si čtu anotace, občas je stihnu zapomenout, než se ke čtení nakonec dostanu. Proto mi nějak uniklo, že se tentokrát děj odehrává v našem světě. Naprosto mi tak vyrazila dech mapa zobrazující známé názvy měst. Překvapení vystřídalo nadšení, že Plíseň ani náhodou netrpí syndromem druhé knihy. Není to žádná nemastná neslaná výplň v sérii, ale skvělý příběh, který se mi líbil ještě víc než první kniha. Nevím, jestli za to mohla skutečnost, že se děj knihy odehrává v Evropě nebo jsem se už stihla seznámit s novým světem a mnohem snáz jsem se začetla a nechala se pohltit příběhem. Pravděpodobně na tom měl podíl i fakt, že jistí tvorové mají svým původem a zvyklostmi velmi blízko k upírům, a pro ty já mám slabost. Ať tak či onak, Siri Pettersenová je prostě skvělá (a nejen proto, že viděla mou recenzi na goodreads a „lajkla“ mi ji).

Continue reading „Prosinec 2017 Wrap up“