Zase jednou o tom, jak mě naplňuje překlad knih

Překlad knih je ta nejlepší práce, jaká mě v životě potkala. Tušila jsem, že jestli se dostanu ke spolupráci s nakladatelstvím, které své překladatele respektuje, nebudu se pak tolik trápit. Ale nečekala jsem, o kolik víc radosti mi to bude každý den přinášet.

Člověk dnes často slyší o lidech, pro které jejich práce není opravdová práce. Nedokážou tomu tak říkat, protože to tak necítí. Je to spíš vášeň nebo životní naplnění, kterým si zároveň mohou vydělávat. Až když jsem začala pracovat pro Fragment, tak to sama prožívám. Miluju knihy. Dá se říct, že knihy jsou můj život. Proto je čtu a píšu o nich. Jenže když chci psát o tom, co pro mě překlad knih znamená, docházejí mi slova. Nemám ani vzdáleně tak velkou roli jako autor. Přesto je pro mě neskutečně nádherné podílet se na tom, že se nějaký příběh dostane ke spoustě dalších lidí. Teď překládám pro děti a je to snad ještě krásnější, než když jsem překládala duchovní literaturu nebo historickou fikci. Ale to asi proto, že v tu chvíli je pro mě ta současná kniha nejkouzelnější.

Ve svém životě musím čelit mnoha zdravotním těžkostem. Takovým, které mi ztěžují dělat běžnou práci. Nebo cokoliv, co nedovoluje práci z domu. Proto chci věřit tomu, že právě tyhle těžkosti mě donutily hledat jinou cestu. A dovedly mě k něčemu, co mě dojímá, jenom když se o tom snažím psát. Asi mám jen potřebu si to všechno připomenout. A poděkovat. Všem lidem, kteří ve mně věřili a věří, i když to já sama někdy nedokážu.

Reklamy

Různé cesty – zase jednou o překladech

Už dlouho jsem nenapsala nic o psaní, nebo o překladech či tvůrčí činnosti vůbec. Po dni, kdy člověk celý den „bojuje“ s úzkostmi a s pocitem nedostatečnosti, je ten vděk přece jen o trošku jiný. Trochu hlubší a s příchutí lásky.

Continue reading „Různé cesty – zase jednou o překladech“

Nejistota umění

„Umění ale není povolání, aspoň ne v tradičním slova smyslu. V tvůrčí práci není žádná jistota. A nikdy nebude.“

Velké kouzlo, Elizabeth Gilbertová

V poslední době se mě dost lidí ptalo na to, co dělám. Zjistila jsem, že jak na to nejsem zvyklá, nemám to zažité, nemám to ještě tak vryté pod kůži, odpovídám, jak mě zrovna napadne. Jsem překladatelka. Podnikám. Jsem živnostník. Jsem na volné noze. Z nějakého důvodu se mi ta „volná noha“ líbí nejvíc. Ztělesňuje pro mě svobodu. I když to ve výsledku není tak ideální, jak se může zdát. S ohledem na Elizabethin citát mi zůstává rozum stát nad tím, že zrovna já jsem našla odvahu vrhnout se do něčeho tak nejistého. Protože jsem úzkostlivá. Jsem perfekcionistka. Prahnu po jistotě do takové míry, že jsem si vypěstovala slušné OCD návyky. Mám dny, kdy se bojím snad i vlastního stínu. Ale znáte to… umělci jsou prostě od přírody tak trochu magoři.

Continue reading „Nejistota umění“

Jak se Lilien nachomýtla k překladu knih

Dlouho jsem s tím váhala. Dlouho jsem si nechávala pro sebe svůj příběh „Jak jsem se dostala k překladu knih“. A i teď si nechám pro sebe jejich názvy. Aspoň dokud nevyjdou. Pořád jsem ohledně toho hodně nejistá a skromná až na hranici podceňování vlastních schopností. I když mi ocenění vyjádřil už i korektor. Pořád ve mě hlodala ta nejistota, že to třeba tak nemyslí. Tolik k tomu, jak si někteří lidé myslí, že jsem arogantní a ego nade mnou vládne 😀

Continue reading „Jak se Lilien nachomýtla k překladu knih“