Červen 2018 Wrap up

Červen jasně ukázal něco, co jsem už stejně tušila. Nemá smysl stanovovat si seznam knih ke čtení. Jednak jsem náladová čtenářka a nedokážu předpovědět, co se mi bude chtít číst. A navíc se dost čtení nakonec týká práce nebo na něj nemám tolik času. V červnu jsem sice přečetla docela dost knih (na mé poměry), ale asi to bude spíš výjimka.

Continue reading „Červen 2018 Wrap up“

Reklamy

Květen 2018 Wrap up

Zdá se, že jsem v květnu četla samé temné knihy. Často se říká, že čeští autoři píší velmi depresivní a tíživá díla, ale já s nimi souzním. Protože takový život občas je. A v těžkostech se skrývá hloubka a opravdovost. Tentokrát jsem většinou vynechala popis děje, který si stejně můžete přečíst v anotaci, a spíš se soustředila na dojmy. Přečetla jsem ještě jednu knihu, kterou jsem překládala, ale nemám k ní co říct.

Continue reading „Květen 2018 Wrap up“

Únor 2018 Wrap up

S měsíčním zpožděním přicházím s knihami, které jsem přečetla v únoru. V březnu jsem si dala trochu pauzu, protože jsem měla kratší termín na přeložení nové knihy, takže jsem akorát rozečetla Fangirl.

Amie Kaufman, Jay Kristoff – Gemina
Příběh je opět vyprávěný pomocí různých dokumentů a záznamů z kamer, akorát tentokrát přibyly zápisy z Hannina deníku (ilustrace od Marie Lu). Hlavní hrdinka Hanna mi nejdřív nebyla tak sympatická jako Kady z Illuminea. Ale z krásné, bohaté a namyšlené slečny se brzo vyklubala badass bojovnice. Opravdu si vážím toho, že někdo dokáže stvořit hrdinku, která se s ničím nesere. Nefňuká, koho všechno ztratila. Dělá, co je potřeba. A ačkoliv se nemůžu zaručit za vědeckou správnost informací o červí díře a teorii multiverza, neskutečně jsem si užila dobře napsané sci-fi.

Continue reading „Únor 2018 Wrap up“

Leden 2018 Wrap up

Pro změnu píšu článek včas. 🙂 V lednu jsem přečetla čtyři knihy a jednu odložila hned po prvních stranách.

Meik Wiking – Hygge. Prostě šťastný způsob života
Když začal celý ten poprask kolem hygge, byla jsem zvědavá, o co jde. Ale když jsem jednu z knih prolistovala v knihkupectví (od jiného nakladatelství), přešlo mě to. O pár měsíců později jsem jinou objevila jako e-knihu v knihovně, a protože mám ráda po ruce i čtení v mobilu, rozhodla jsem se ji konečně přečíst. Dala jsem jí hvězdičku navíc, za informace o lampách a nábytku, protože zapůsobily na mou neukojitelnou touhu po vzdělávání. Oceňuji i recepty. Nejvíc se mi líbilo, jaký důraz je kladen na vztahy. Ale jinak jsem zjistila, že hygge jsou vlastně všechny věci, které jako introvert zbožňuji, akorát je většinou nesdílím s jinými lidmi a užívám si je sama. Informace se dost opakují, takže kniha by klidně mohla být o dost kratší.

Siri Pettersen – Síla
Tentokrát jsem měla zase trochu problém se začíst. Setkáváme se s jedním známým světěm (Ymslandou) a jedním novým (Dreysílem – zemí Umpiri). Hirka si uvědomuje, že nepatří ani mezi krev své krve, protože je malá, slabá, nemá drápy a „slepé“ oči. V Síle mají ženy mnohem větší zastoupení a zastávají důležitější role. V Ymslandě se mistrem Kolkaggy stane žena. V Dreysílu jsou ženy nejstaršími členy rodů (po kterých je i pojmenován). Díky propojení s Plísní, propojení světů, jsem si uvědomila, jak dokonale se tahle fantasy sága vztahuje k našemu světu. Kamenné kruhy, o jejichž původu a účelu toho moc nevíme, jsou roztroušené po celém světě. Celou sérii jsem si neskutečně zamilovala. Kvůli vlastnímu vymyšlenému jazyku. Fascinujícím novým světům. A krásnému milostnému příběhu.

Continue reading „Leden 2018 Wrap up“

Prosinec 2017 Wrap up

Siri Pettersenová – Plíseň
Přestože si čtu anotace, občas je stihnu zapomenout, než se ke čtení nakonec dostanu. Proto mi nějak uniklo, že se tentokrát děj odehrává v našem světě. Naprosto mi tak vyrazila dech mapa zobrazující známé názvy měst. Překvapení vystřídalo nadšení, že Plíseň ani náhodou netrpí syndromem druhé knihy. Není to žádná nemastná neslaná výplň v sérii, ale skvělý příběh, který se mi líbil ještě víc než první kniha. Nevím, jestli za to mohla skutečnost, že se děj knihy odehrává v Evropě nebo jsem se už stihla seznámit s novým světem a mnohem snáz jsem se začetla a nechala se pohltit příběhem. Pravděpodobně na tom měl podíl i fakt, že jistí tvorové mají svým původem a zvyklostmi velmi blízko k upírům, a pro ty já mám slabost. Ať tak či onak, Siri Pettersenová je prostě skvělá (a nejen proto, že viděla mou recenzi na goodreads a „lajkla“ mi ji).

Continue reading „Prosinec 2017 Wrap up“

Listopad 2017 Wrap up

Pozdě, ale přece.

Richard Dawkins – Boží blud
Nakonec jediná kniha, která přispěla k mému zamýšlenému non-fiction novemberu. Musím říct, že pan Dawkins zní dost přesvědčivě a chápu, že se mu díky jeho argumentům podařilo několik lidí přetáhnout na stranu ateismu. Rozhodně si myslím, že je užitečné mít otevřenou mysl a přečíst si i věci, které s mým názorem zase tolik nesouzní. Ale nemám ráda fanatiky a Dawkinsovy názory tak bohužel vyznívají. Snaží se poukázat na škodlivost náboženství. Obzvlášť toho fanatického. Přitom se sám jeví jako zanícený fanatik, který nepřipouští jinou možnost, než že bůh neexistuje a náboženství je k ničemu.

Jay Kristoff, Amie Kaufman – Illuminae
Re-read předtím, než se pustím do Geminy. Nečekala jsem, že mě to rozloží úplně stejně jako poprvé, protože na Geminu jsem zatím odvahu nenašla. I po druhém přečtení si pořád stojím za tím, že je to jedna z nejlepších sci-fi knih, jaké jsem kdy četla. Nezvyklá forma, jakou je psaná, naprosto vyhovuje mé fantazii. Díky tomu mi při čtení připadá, že se spíš dívám na seriál. Třeba na Battlestar Galacticu. Kniha může svou velikostí (v tomto případě nejen délkou) odradit od čtení. Ale čte se neskutečně rychle. Já si musela dávat přestávky jen na to, abych rozdýchala, co se v ní dělo.

Continue reading „Listopad 2017 Wrap up“

Srpen a září 2017 Wrap up

Tak dlouho jsem odkládala článek o srpnových přečtených knihách, že jsem je nakonec spojila s těmi zářijovými. Aspoň toho bude víc ke čtení. 🙂

Sirri Pettersen – Ódinovo dítě
Odkládala jsem ji tak strašně dlouho. A nejen proto, že je tak dlouhá. Nevím proč, ale občas oddaluji čtení knih, který si chci přečíst ze všeho nejvíc. Hlavní hrdinka Hirka je dívka, která se od všech ostatních liší. Nemá totiž ocas. Věří tomu, že o něj přišla jako malá, i když ji trochu trápí, že nedokáže přimknout. Blíží se totiž obřad, na kterém musí dokázat, že to umí.Přiznávám, že mi chvíli trvalo, než jsem se pořádně začetla. Celý nový svět a spousta nových neznámých jmen a názvů se mi ale pomalu dostali pod kůži a ke konci jsem se s hrdiny nechtěla rozloučit.

Tak moc bych si přála, aby žádná plíseň nebyla, jak řekl Rime. „Žádná plíseň není, Hirko! Jak vášnivě tě musím políbit, abys mi uvěřila?“ Jsem dojatá a budu nedočkavě vyhlížet den, kdy si přečtu Plíseň.

Continue reading „Srpen a září 2017 Wrap up“