Leden 2018 Wrap up

Pro změnu píšu článek včas. 🙂 V lednu jsem přečetla čtyři knihy a jednu odložila hned po prvních stranách.

Meik Wiking – Hygge. Prostě šťastný způsob života
Když začal celý ten poprask kolem hygge, byla jsem zvědavá, o co jde. Ale když jsem jednu z knih prolistovala v knihkupectví (od jiného nakladatelství), přešlo mě to. O pár měsíců později jsem jinou objevila jako e-knihu v knihovně, a protože mám ráda po ruce i čtení v mobilu, rozhodla jsem se ji konečně přečíst. Dala jsem jí hvězdičku navíc, za informace o lampách a nábytku, protože zapůsobily na mou neukojitelnou touhu po vzdělávání. Oceňuji i recepty. Nejvíc se mi líbilo, jaký důraz je kladen na vztahy. Ale jinak jsem zjistila, že hygge jsou vlastně všechny věci, které jako introvert zbožňuji, akorát je většinou nesdílím s jinými lidmi a užívám si je sama. Informace se dost opakují, takže kniha by klidně mohla být o dost kratší.

Siri Pettersen – Síla
Tentokrát jsem měla zase trochu problém se začíst. Setkáváme se s jedním známým světěm (Ymslandou) a jedním novým (Dreysílem – zemí Umpiri). Hirka si uvědomuje, že nepatří ani mezi krev své krve, protože je malá, slabá, nemá drápy a „slepé“ oči. V Síle mají ženy mnohem větší zastoupení a zastávají důležitější role. V Ymslandě se mistrem Kolkaggy stane žena. V Dreysílu jsou ženy nejstaršími členy rodů (po kterých je i pojmenován). Díky propojení s Plísní, propojení světů, jsem si uvědomila, jak dokonale se tahle fantasy sága vztahuje k našemu světu. Kamenné kruhy, o jejichž původu a účelu toho moc nevíme, jsou roztroušené po celém světě. Celou sérii jsem si neskutečně zamilovala. Kvůli vlastnímu vymyšlenému jazyku. Fascinujícím novým světům. A krásnému milostnému příběhu.

Continue reading „Leden 2018 Wrap up“

Reklamy

Prosinec 2017 Wrap up

Siri Pettersenová – Plíseň
Přestože si čtu anotace, občas je stihnu zapomenout, než se ke čtení nakonec dostanu. Proto mi nějak uniklo, že se tentokrát děj odehrává v našem světě. Naprosto mi tak vyrazila dech mapa zobrazující známé názvy měst. Překvapení vystřídalo nadšení, že Plíseň ani náhodou netrpí syndromem druhé knihy. Není to žádná nemastná neslaná výplň v sérii, ale skvělý příběh, který se mi líbil ještě víc než první kniha. Nevím, jestli za to mohla skutečnost, že se děj knihy odehrává v Evropě nebo jsem se už stihla seznámit s novým světem a mnohem snáz jsem se začetla a nechala se pohltit příběhem. Pravděpodobně na tom měl podíl i fakt, že jistí tvorové mají svým původem a zvyklostmi velmi blízko k upírům, a pro ty já mám slabost. Ať tak či onak, Siri Pettersenová je prostě skvělá (a nejen proto, že viděla mou recenzi na goodreads a „lajkla“ mi ji).

Continue reading „Prosinec 2017 Wrap up“

Listopad 2017 Wrap up

Pozdě, ale přece.

Richard Dawkins – Boží blud
Nakonec jediná kniha, která přispěla k mému zamýšlenému non-fiction novemberu. Musím říct, že pan Dawkins zní dost přesvědčivě a chápu, že se mu díky jeho argumentům podařilo několik lidí přetáhnout na stranu ateismu. Rozhodně si myslím, že je užitečné mít otevřenou mysl a přečíst si i věci, které s mým názorem zase tolik nesouzní. Ale nemám ráda fanatiky a Dawkinsovy názory tak bohužel vyznívají. Snaží se poukázat na škodlivost náboženství. Obzvlášť toho fanatického. Přitom se sám jeví jako zanícený fanatik, který nepřipouští jinou možnost, než že bůh neexistuje a náboženství je k ničemu.

Jay Kristoff, Amie Kaufman – Illuminae
Re-read předtím, než se pustím do Geminy. Nečekala jsem, že mě to rozloží úplně stejně jako poprvé, protože na Geminu jsem zatím odvahu nenašla. I po druhém přečtení si pořád stojím za tím, že je to jedna z nejlepších sci-fi knih, jaké jsem kdy četla. Nezvyklá forma, jakou je psaná, naprosto vyhovuje mé fantazii. Díky tomu mi při čtení připadá, že se spíš dívám na seriál. Třeba na Battlestar Galacticu. Kniha může svou velikostí (v tomto případě nejen délkou) odradit od čtení. Ale čte se neskutečně rychle. Já si musela dávat přestávky jen na to, abych rozdýchala, co se v ní dělo.

Continue reading „Listopad 2017 Wrap up“

Srpen a září 2017 Wrap up

Tak dlouho jsem odkládala článek o srpnových přečtených knihách, že jsem je nakonec spojila s těmi zářijovými. Aspoň toho bude víc ke čtení. 🙂

Sirri Pettersen – Ódinovo dítě
Odkládala jsem ji tak strašně dlouho. A nejen proto, že je tak dlouhá. Nevím proč, ale občas oddaluji čtení knih, který si chci přečíst ze všeho nejvíc. Hlavní hrdinka Hirka je dívka, která se od všech ostatních liší. Nemá totiž ocas. Věří tomu, že o něj přišla jako malá, i když ji trochu trápí, že nedokáže přimknout. Blíží se totiž obřad, na kterém musí dokázat, že to umí.Přiznávám, že mi chvíli trvalo, než jsem se pořádně začetla. Celý nový svět a spousta nových neznámých jmen a názvů se mi ale pomalu dostali pod kůži a ke konci jsem se s hrdiny nechtěla rozloučit.

Tak moc bych si přála, aby žádná plíseň nebyla, jak řekl Rime. „Žádná plíseň není, Hirko! Jak vášnivě tě musím políbit, abys mi uvěřila?“ Jsem dojatá a budu nedočkavě vyhlížet den, kdy si přečtu Plíseň.

Continue reading „Srpen a září 2017 Wrap up“

Březen a duben 2017 Wrap up

Pasi Ilmari Jääskeläinen – Literární spolek Laury Sněžné
Svoje první dojmy jsem zachytila v tomhle článku (jsou v něm spoilery, tak pozor) https://liliensquirks.wordpress.com/2017/04/25/pasi-ilmari-jaaskelainen-literarni-spolek-laury-snezne-spoiler/ Bylo to mé první setkání s finským podivnem a možná i magickým realismem všeobecně. Příběh začíná jednoduše. Seznámíme se s Ellou Milanovou, která pracuje jako učitelský záskok na gymnáziu v Zaječíně. Bydlí u rodičů. Má nemocného otce. A jednoho dne v eseji narazí na hodně zvláštní popis děje Zločinu a trestu. Od té chvíle se začne odvíjet příběh, který je záhadný, šílený a nechá za sebou spoustu nezodpovězených otázek. Na posledních stranách mnou otřásaly emoce od šoku přes úlevu až po pobavení. Rozhodně se už těším na Magického průvodce městem pod pahorkem.

Andrzej Sapkowski – Poslední přání (Zaklínač 1.)
Věděla jsem, že to pro mě bude asi těžší první díl na pochopení Zaklínačova světa, protože jsou to spíš takové volně propojené povídky. Jednotlivé příběhy oddělují kapitolky s názvem Hlas rozumu odehrávající se v chrámu kněžek, kde se Zaklínač zotavuje. Byla jsem docela překvapená kolik povídek je ukotvených v pověstech a mýtech (třeba osobitá variace na Krásku a zvíře nebo Sněhurku). Kniha je doplněná úžasnými ilustracemi. Doufám, že se v dalších dílech zorientuju líp, protože Zaklínačův magický a krutý svět mě upoutal.

Continue reading „Březen a duben 2017 Wrap up“