Prosinec 2017 Wrap up

Siri Pettersenová – Plíseň
Přestože si čtu anotace, občas je stihnu zapomenout, než se ke čtení nakonec dostanu. Proto mi nějak uniklo, že se tentokrát děj odehrává v našem světě. Naprosto mi tak vyrazila dech mapa zobrazující známé názvy měst. Překvapení vystřídalo nadšení, že Plíseň ani náhodou netrpí syndromem druhé knihy. Není to žádná nemastná neslaná výplň v sérii, ale skvělý příběh, který se mi líbil ještě víc než první kniha. Nevím, jestli za to mohla skutečnost, že se děj knihy odehrává v Evropě nebo jsem se už stihla seznámit s novým světem a mnohem snáz jsem se začetla a nechala se pohltit příběhem. Pravděpodobně na tom měl podíl i fakt, že jistí tvorové mají svým původem a zvyklostmi velmi blízko k upírům, a pro ty já mám slabost. Ať tak či onak, Siri Pettersenová je prostě skvělá (a nejen proto, že viděla mou recenzi na goodreads a „lajkla“ mi ji).

Michel Faber – Neskonalá, příběh jedné lásky
Neskonalou jsem byla rozhodnutá si přečíst od první chvíle, kdy jsem slyšela, že je rozepsaná. Tušila jsem, co mám čekat. Věděla jsem, že to bude syrové. A chtěla jsem si dát přestávky ve čtení. Nakonec jsem ji proletěla celou v kuse a skončila s podivně těžkou, ale úplně prázdnou hlavou. Nevím, jak popsat sbírku básní, která popisuje umírání a vyrovnávání se se žalem ze smrti milované osoby. Bylo to neuvěřitelně intimní. Obdivuji Michela Fabera, že se o to rozhodl podělit se světem. A považuji to za zásadní dílo poezie. I když je kniha napsána volným veršem, který některým lidem jako poezie vůbec nepřijde. Je to důležité, bolestivé a niterné čtení. A možná nejen pro ty, kterým někdo na rakovinu také zemřel.

Ladislav Zibura – Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Přiznávám, že mě kniha začala nejvíc bavit, až když princ Ládík pokročil do Arménie. Nejsem fanoušek alkoholu a během celého vyprávění o cestování po Gruzii mě opravdu nenadchlo, že se skoro pořád někde opíjel (ne že by se to v Arménii nějak zásadně změnilo). Ale to je asi jen můj osobní problém.
Oceňuji intermezza s důležitými informacemi. Prahnu po vzdělání a třeba o genocidě Arménů jsem slyšela poprvé (včetně skutečnosti, že Česká republika ji uznala až v dubnu roku 2017).
Zibura je pořád stejně vtipný „Alexandr otočil auto, málem srazil dopravní značku a se zapnutými stěrači dojel k dalšímu obchodu. Jeho persvazivní technika otevírání zavřených obchodů se tentokrát osvědčila a přispěchala stará paní. Pak došlo k zajímavému paradoxu a stal se ze mě Schrödingerův zákazník. Přestože jsem stále seděl v autě, nakoupil jsem dvě tašky plné vybraných lahůdek.“
A je také pořád stejně moudrý „Dopili jsme pivo, podali si ruce a každý se vydal vlastní cestou s vědomím, že už se v životě nesetkáme. Ostatně i proto jsme si stihli říct všechno důležité. Přesně v tom tkví půvab podobných setkání. Když si člověk místo vyměňování kontaktů přizná, že se daná konverzace už nikdy nebude opakovat, rychle přeskočí zdvořilostní fráze. Jednoduše se snaží dozvědět a říct jen podstatné věci.“

Erin Morgenstern – Noční cirkus
O této knize jsem se nedávno (a snad bez spoilerů) rozepsala tady.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s