Listopad 2017 Wrap up

Pozdě, ale přece.

Richard Dawkins – Boží blud
Nakonec jediná kniha, která přispěla k mému zamýšlenému non-fiction novemberu. Musím říct, že pan Dawkins zní dost přesvědčivě a chápu, že se mu díky jeho argumentům podařilo několik lidí přetáhnout na stranu ateismu. Rozhodně si myslím, že je užitečné mít otevřenou mysl a přečíst si i věci, které s mým názorem zase tolik nesouzní. Ale nemám ráda fanatiky a Dawkinsovy názory tak bohužel vyznívají. Snaží se poukázat na škodlivost náboženství. Obzvlášť toho fanatického. Přitom se sám jeví jako zanícený fanatik, který nepřipouští jinou možnost, než že bůh neexistuje a náboženství je k ničemu.

Jay Kristoff, Amie Kaufman – Illuminae
Re-read předtím, než se pustím do Geminy. Nečekala jsem, že mě to rozloží úplně stejně jako poprvé, protože na Geminu jsem zatím odvahu nenašla. I po druhém přečtení si pořád stojím za tím, že je to jedna z nejlepších sci-fi knih, jaké jsem kdy četla. Nezvyklá forma, jakou je psaná, naprosto vyhovuje mé fantazii. Díky tomu mi při čtení připadá, že se spíš dívám na seriál. Třeba na Battlestar Galacticu. Kniha může svou velikostí (v tomto případě nejen délkou) odradit od čtení. Ale čte se neskutečně rychle. Já si musela dávat přestávky jen na to, abych rozdýchala, co se v ní dělo.

Terry Pratchett – Mort
Morta už jsem kdysi dávno četla. Bylo to asi dost dávno na to, že jsem zapomněla hlavní děj knihy. Přestože mám Smrtě ráda, protože je to neuvěřitelně vtipná a moudrá antropomorfní personifikace smrti, Mort mě moc nebavil. Tedy Mort jako Mort, ne Mort jako Mort. Tak jinak. Mort jako postava je celkem fajn. Rozumím mu jako podivínovi a bavily mě části, kde se měnil ve Smrtě. Přesto mi v knize něco chybělo. A nevím co. Protože jsem se dozvěděla, jak to vypadá u Smrtě doma a že mu moc nejde vytvářet iluzi reality. Možná jsem ji jen nečetla ve správný čas.

Mark Manson – The Subtle Art of Not Giving a F*ck
Má první audiokniha. Jedna youtuberka ji doporučovala mezi knihami, které jí změnily život. Dokonce si ji prý pouští pořád dokola pro inspiraci. Sehnala jsem ji jako audioknihu, a protože mám občas potíže s pozorností, sledovala jsem souběžně i text. V první kapitole mě nejdřív zarazilo množství vulgarit. Pak mě rozesmálo. Ke konci kapitoly už jsem ale byla trochu přesycená. Zřejmě si kladla za cíl šokovat, protože v těch dalších už sprostých výrazů výrazně ubylo. Určitě si nemyslím, že by mi tahle kniha nějak převratně změnila život. Připomíná pár důležitých věcí a řeší, na čem by si lidé měli dát záležet a jaké blbosti ze svého života vypustit. Ale protože strašně moc o všem přemýšlím, tak jsem si většinu věcí už sama uvědomila. Je hezké si je občas připomenout, ale nějak zásadně inspirativní mi to nepřišlo.

Petra Soukupová – Kdo zabil Snížka?
Já nevím, co všechno snesou dnešní děti, ale kniha o vyšetřování vraždy pejska mi přišla už zpočátku docela drastická. Ale věřím, že děti jsou chytré a tahle kniha je navíc napsána z pohledu hlavní postavy skutečně autenticky. Bylo fajn přečíst si o dětech, které celé dny lítají po venku, i když se přitom snaží najít vraha. Kniha je vážná a píše o těžkých věcech, ale zároveň citlivě a empaticky.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s